Category : Politika

Každý má dobré srdce


Každý člověk by chtěl být naprosto v životě ve všem dokonalý. Protože opravdu dokonalost člověka je naprosto skvělá. Ale dokonalý opravdu nikdo není, ať už mají lidé jenom základní vzdělání, ať už jsou vyučeni nebo mají vysokou školu, nebo jsou soudci, politici. Opravdu každý má prostě to svoje srdce. Každý člověk přistupuje k životu úplně jiným způsobem, nikdo k němu nepřistupuje stejně, každý má prostě svoje zajímavé názory, a samozřejmě by bylo dobré opravdu ty názory těch všech ostatních lidí naprosto poslouchat. Co když má třeba někdo větší pravdu než ten druhý, co když to prostě jenom nevnímáme?

Zápisník

Vždycky bychom opravdu měli v životě myslet i na ostatní lidi, a nejenom sami na sebe, i přesto že opravdu v dnešní době to tak je, že hlavně lidé myslí prostě sami na sebe. Opravdu, jak už jsem říkala, opravdu je úplně jedno, co má prostě člověk za vzdělání, protože ať už má člověk cokoli, každý člověk je v něčem důležitý, a i pro někoho, a to neznamená, že je pouze někdo vyučen, nebo opravdu někdo má vysokou školu. Vždycky opravdu každý člověk má to svoje srdce na správném místě, a každý podle toho přistupuje. I zlí lidé mohou mít prostě dobré srdce, neznamená, že když je někdo politik a někdo je vám nesympatický, že má špatné srdce, o tom to vůbec není.

Notebook

Právě život je o tom, abychom měli dobré srdce. A i když to člověk nepozná, tak prostě ten člověk takový být prostě může. Nikdo prostě do druhého člověka nevidí, nikdo třeba neví, proč tak rozhodl, nikdo samozřejmě neví, proč to tak všechno je. Nikdo neví, proč se tak všechno děje, ale v životě je opravdu důležité najít tu správnou cestu toho života, protože každý může jít svým směrem, kterým chce. V životě má každý svoje názory, svá rozhodnutí, a opravdu v životě je potřeba, aby opravdu i člověk měl to dobré srdce, protože i přesto, že opravdu nejsme zlí, a někdo si to o nás myslí, tak si to nesmíme prostě vzít k našemu srdci, protože každý člověk sám ví přesně, jaký je, a do naší povahy se opravdu nikdo nevžije.


Politikem se chtěl stát už kde, kdo


Pokud se už nÄ›Äím chtÄ›lo stát mnoho lidí, pak je to politikem. Najde se mnoho lidí, kteří by v této funkci nebyli vůbec Å¡patní, ale najde se i spousta tÄ›ch, kteří by v dané funkci rozhodnÄ› dobří nebyli.

Být politikem má urÄitÄ› své výhody, ale také to má své záporné stránky, se kterými je potÅ™eba poÄítat.

Dnes mohou mít lidé pocit, že se do politiky může dostat opravdu každý, ale tak jednoduché to rozhodnÄ› není. Pokud chce nÄ›kdo do politiky, je potÅ™eba pro to nÄ›co udÄ›lat a hlavnÄ› nÄ›co znát a také vÄ›dÄ›t. Bez toho by ÄlovÄ›k v urÄité funkci fungoval jen velmi těžko.

V politice opravdu nemůže být kde kdo, i když dnes lidé mohou mít pocit, že ano.

vládnoucí místo

Být politikem rozhodnÄ› není snadné, protože je velká spousta vÄ›cí, kterým musí daný ÄlovÄ›k Äelit. Mnoho lidí si myslí, že nÄ›co takového není žádná práce a že vÅ¡e jde velmi jednoduÅ¡e. Tak to ale rozhodnÄ› není.

Pokud se ÄlovÄ›k rozhodne, že by se chtÄ›l dostat do politiky a to nikoliv na ty nejnižší pozice, kdy lidé ani neznají jméno daného ÄlovÄ›ka, ale chtÄ›l by se dostat nÄ›kam daleko výše, bude to chtít hodnÄ› úsilí, protože bez toho to nepůjde.

ÄŒlovÄ›k to může v životÄ› dotáhnout daleko, ale je potÅ™eba se nebát do toho jít naplno. Jestliže se chcete stát politikem už delší dobu a máte vÅ¡e nastudováno tak, abyste vÅ¡emu rozumÄ›li, je zde urÄitá Å¡ance, že byste se mohli dostat vysoko.

nápis na tabuli

UrÄitÄ› se najde mnoho lidí, kteří vás budou od nÄ›Äeho takového odrazovat, ale rozhodnÄ› byste si z toho nemÄ›li nic dÄ›lat, protože existuje mnoho lidí, kteří se neustále nÄ›Äeho bojí a kteří se díky tomu v životÄ› nehnuli z místa. Vy ale takoví být nemusíte. StaÄí do toho jen jít.

Když se najde nÄ›kdo, kdo vás bude od urÄité vÄ›ci odrazovat, nikdy byste daného ÄlovÄ›ka nemÄ›li poslouchat a to už jen proto, že takový ÄlovÄ›k může být pÅ™esnÄ› tím ÄlovÄ›kem, který to nikdy nikam nedotáhne. I to se může opravdu stát.


Politikům snad ani nejde nenadávat

Nevím, jak dlouhá je u nás tradice nadávání politikům a na politiku. Nevím to, protože už když jsem se narodil, bylo tu toto počínání hluboce zakořeněné. Už jako malý jsem slýchal rodiče, jak u televize nebo nad novinami spílají našim mocným, a to navzdory tomu, že jsme tu tehdy měli jen tu jedinou, prý nejlepší stranu a vládu, které nešlo v oficiálních proklamacích o nic jiného než o blaho pracujícího lidu.

Nadávalo se, kdykoliv se mocní pyšnili tím, o čem každý prostý člověk věděl, že to není pravda, nadávalo se, když bylo nedostatkové to či ono, i když někdy něco z vůle mocných, majících tu monopol na vše, podražilo. A kdykoliv se zdražilo pivo, byly tu dokonce i výhrůžky domněle platným tvrzením, že vláda, která zdraží pivo, padne.

zasedací sál

Tehdy se pochopitelně nadávalo jen tam, kde bylo jisté, že to uslyší jenom ti, kdo to mohou slyšet. Doma, v hospodě, s přáteli. Ale k sluchu těch nahoře to nedoléhalo, protože by takovou kritiku řešili tím, že by se postarali o umlčení kritika.

Po sametové revoluci se sice zdálo, že bude tomu nadávání na naše mocné konec, že si zvolíme ty skutečně dobré reprezentanty a budeme spokojení. Jenže omyl. Nadáváme dodnes, jen je to pestřejší. Někdy se obouváme do vlády a jindy do parlamentu, Senátu nebo prezidenta, případně nižších článků státní správy, někdy pranýřujeme ty z politických stran a hnutí, kterým nefandíme. Ale nadáváme pořád. Protože se vždycky najde důvod. A to velice často skutečný důvod, který si nepřívětivá slova zasluhuje. Vždycky se někomu něco nepovede, případně to dotyčný politik nebo politická síla zkomplikují nebo pokazí i úmyslně, a my obyčejní lidé bychom někdy nejradši i zabíjeli.

zasedací sál

Nadávat se tu prostě dá. Důvody se najdou vždycky. Ale kdy se nad tím zamyslíme, měli bychom nadávat vlastně ne na politiky, ale sami na sebe. Kdybychom totiž volili tak, aby se k moci dostali jen ti nejlepší z nejlepších politiků, spousta důvodů ke kritice by pominula. Ale nikdy by to přesto neskončilo. Protože není a nebude na světě politik, který by se zavděčil všem.